Haranti, jedeme za Kryštofem!
OBLAST REPORTÁŽE: PLZEŇSKO (KONSTATINOLÁZEŇSKO)
Bezdružicko
Skoro nikdo do Bezdružic nejezdí, ale jakmile se vysloví název tohoto města, všichni – ať už se ve škole učili jakkoliv – okamžitě vysloví jméno Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic a je úplně jedno, jestli ještě ví, o koho šlo, nebo už z historie netuší nic. Pak už o tom kraji ví málokdo máloco.
Na Bezdružicko jsem zavítala již asi 5x, což je skoro s podivem, když tato oblast nepatří zrovna k turistickým prioritám. V roce 1996 (tuším) to bylo poprvé, kdy jsme jeli vlakem slavit Silvestra pár denním pobytem na Bezdružickém zámku, který byl tou dobou převzatý od státního podniku, navenek zámek, uvnitř umakartové pokojíčky se společnou sociálkou na chodbě a dole se slavil Nový rok. Když jsem se před pár lety pídila nostalgicky po ubytování na tomto zámku, s nelibostí jsem zjistila, že tam už není ani hotel, ani přístup veřejnosti. Momentálně je zámek zavřený a již s několikátým majitelem se aktuálně přestavuje na galerii.
Po mnoha letech mě přivedlo do okolí Bezdružic pár služebních cest, bez přespání na jeden den na otočku. Pokaždé mi vyvstávala otázka, co se tady dá dělat, že je ten kraj prostě „mrtvý“. Když se toto nahlodání opakovalo, stalo se výzvou, že bych to jako měla zjistit, že přeci nad Bezdružickem nazlomím hůl, jen proto, že není na předních místech turistických průvodců. Kryštof i Harant si to snad zaslouží :) Nějaké kouzlo musí mít, protože moji kamarádi z Prahy, kteří jsou A) vážně bytoví Pražáci a B) nikdy nic nedokázali opravit, se 2 km od Bezdružic zamilovali po prvním výletu do krajiny, koupili tam chalupu v dokonale rozpadlém stavu a teď tam jezdí trávit léto a opravovat a opravovat .... To přeci není samo s sebou :) Obzvláště kamarád Tomáš by si dřív ublížil i při pouhém otevření lahve a najednou jsem ho viděla, jak vyskládává rozvalenou kamennou zeď a míchá maltu a .... spravuje obrovskou zahradu. Noc na chalupě u těchto kamarádů u mě rozhodla, že příští cestu do těchto míst si potají prodloužím, přespím v nějakém hotelu a zjistím.
A příležitost se naskytla po 2letech plánování. Jela jsem ke sponzorovi soutěže Šťastný útulkáč vyzvednout balíky Pangaminu pro pejsky v útulcích, což je cca 3 km od Bezdružic, ještě ve více bohem zapomenuté obci Čeliv. Nakonec jsem zjistila, že je to tak zapomenuté, že ani lidé v Bedružicích neví, jaký skvost se jim vyrábí za humny a byli děsně překvapeni, protože slávu pivovarských kvasnic znali. Snad proto, že jim silnice nekrosí popsané kamiony, ale jedna oprýskaná dodávka, na níž nelze ani logo přečíst :)
A pak mám na Bezdružicko ještě loňskou vzpomínku, když jsem přespávala na chalupě u oněch kamarádů, zrovinka probíhalo Bezdružické parní léto a to je naše: nádraží, párovky, muzika – které dítě nebo pes by odolal nádraží ? Vyzkoušeli jsme si tam šlapat drezínu, oblezli párovky, občerstvili jsme se v jídelním voze s vyhlídkou na uzavřený Bezdružický zámek. Akorát když jsme chtěli přivítat přijíždějící párovku, museli jsme náš výlet předčasně ukončit, protože má starší dcera přehlédla perón a zahučela pod (stále stojící) jídelní vůz do kolejiště, přičemž si pořídila obří bouli (viditelnou ještě rok poté) a lehký otřes mozku .... byla to velmi absurdní situace, kdy jsem drancovala stánek s ledovou tříští, byť mátové příchutě. Tedy Bezdružické parní léto si dáme ještě někdy v klidu znovu, letos je 19.-20.7. (tedy již pasé) i 9.-10.8. (http://bezdruzickalokalka.cz/?p=bpl.html ), letos to už nestihnu.
Areál Bezdružice
Tedy jsem hledala ubytování co nejblíže Bezdružicím, vlídné pro děti i pro psy i pro babičku :) Přemluvila jsme totiž babičku na hlídání dětí i psů, když pojedu na pár hodin pro Pangamin, aby jim moje smečka nerozložila celou výrobu :) Babi byla tak hodná, že si vzala volno a doprovodila nás poznávat nový kraj, protože i ona chce poznat další a další kouty naší vlasti a zjišťovat, kde všude je ještě jak krásně. Pohlídat mi kromě dětí i psy pak měla jako odměnu navíc :) Vybrala jsem tedy Areál Bezdružice – rekreační areál s chatkami i penzionem, na samotě v lesích za Bezdružicemi. Když jsem se předem zeptala místních, co si myslí o tom, kam jedu, dostala jsem dvě spontánní reakce: prý je to tam nově opravené a docela hezké, ale je tam příšerná příjezdová cesta, úzká a jako tankodrom, tedy se modli, aby ses nepotkala s autem proti a nemusela dlouho couvat. Minimálně v části informací se pletli, příjezdová cesta byla sice 900 m lesem, ale díry ne zas tak velké, vyhnout se dalo a rozhodně jsem už sjela mnohem záludnější příjezdové cesty aniž bych měla čtyřkolku, oproti jedné cestě v Krušných horách a silnici mezi Lužnou a Krušovicemi je tohle bohově krásné.
Přivítal nás ustavičný déšť. Pokoj jsme si mohli vybrat, zda 4-lůžkový nebo dva 2-lůžkové spojené jednou sociálkou. Vybrali jsme pokoje extra, aby měli holky dětský pokojíček. Babička tedy proto, že si myslela, že psi budou spát v pokoji s holkami, nemá totiž ráda „psí smrad“ z namoklých psů (sama měla 3 psy, ale venku) a už vůbec ne psa na posteli, i když vozím přes postele překrývací deky. Mýlila se, ale zvykla si, tedy hlavně když neviděla „tanec vysprchovaného psa“ přes její postel, protože naši umytí psi chytají zásadně sušící amok a lítají pod postele i skoro na strop jak smyslů zbavení. Ale už čistí :) I proto vozím pro psy tašku ručníků, koberečků, přehozů přes postele, hadr na podlahu, misky a žrádlo.
Pokoje i ostatní prostory byly čisté. A na to je naše babi „prevít“, ale i zde uznala, že čistota v areálu jen září. Pak se lehce omluví i ne zcela nové zařízení, konečně opravy prostor jdou postupně. Důležitá je ochota, takže jsem upozornila jen na dirku ve sprchovém závěsu, za což pan majitel poděkoval, protože bez upozornění si v rozlehlém areálu prostě nemůže všeho sám všimnout, když mu hosté neřeknou. Pak vyhoví rád. Ochota to byla jasná. Vařit večeři i snídani jen pro nás 4 osoby (který jiný blázen by přijel uprostřed týdne a navíc když prší). Snídani dokonce podával na dvakrát podle časů, které jsme my požádaly: pro mě, abych brzy ráno odjela do Pangaminu, pro babi a děti až se dosytosti vyspí. I pro mě samotnou byl připravený brzy ráno bohatý stůl k výběru snídaně. A taková malá pozornost, která udělá radost: oplatky na cestu na svačinu, abych přes den neměla hlad. Takové maličkosti dělají právě ty hezké zážitky, jako že někdo o svých hostech přemýšlí. A druhá pozornost: oběd jsme neměli objednaný a měla jsem v plánu druhý den přijet v poledne z Pangaminu, naložit smečku a odjet na další výlet cestou domů. Pan majitel nám přesto uvařil oběd a když jsem platila a loučila se, jen pípnul, že nám pro jistotu uvařil oběd, i když jsme si ho neobjednaly, pro případ, že bychom hlad měly. Skoro mě zamrzelo, že jsme pospíchaly a nakonec jsme bez toho oběda odjely a jeho laskavost nevyužily ....
V Areálu Beszdružice je ještě mnoho chatek (v plánu je modernizace na větší a pohodlnější moderní chatky, asi za rok-dva), zastřešené pódium s ohništěm (ideální pro divadla, vyhlašování výsledků, kynologické akce) a i bazén. Jinak les a les a les ... a hlavně asi 100 m od areálu i rybník Zaječí pro cachtání psů (tedy prý se tam jezdí koupat i lidé s lupénkou). Ačkoliv je takto hned za areálem, trvalo mi den ho najít, snad že pršelo a nebylo dobře vidět. Musí se jít cestou přes potůček a před lesem doleva po kraji lesa a louky. Psiskům se v okolí i areálu tak líbilo, že jsem je přestala vodit na vodítku, a to i So-Ni-čku, kterou vodítkem jistím proti útěkům z leknutí. Všichni byli v pohodě, spokojení, a to i v dešti.
Ochota zde pramení snad z toho, že si areál začal dozorovat sám majitel. Dokud to prý měl v pronájmu, nemohl kvalitu služeb zaručit. Nyní je v místě a přímý dozor a přímá účast je vidět. Všude je to ve finále jen o lidech. Neduh, který by měl být příští rok odstraněn je potřeba dlouho odtáčet studenou vodu než dorazí do sprchy voda teplá - tedy v pokojích penzionu, které jsou na konci trubek. Pro příští rok dostanou tyto pokoje prý mezibojler, aby se neplýtvalo vodou zbytečným odpouštěním studené.
K čemu je tedy dobrý tento kraj?
Na chození. Na sběr hub a borůvek, placatý terén pro cyklisty. Na památky a akce zapomeňte, na krásnou krajinu si vzpomeňte. Bezdružicko je jemně zvlněná k krajina s nezplychtěným zemědělstvím (čti: není tu všude řepka jako všude), ke shlédnutí jsou louky s pasoucími se krávami (bílé CHarolais), sem tam koně, pole máku, obilí, takové to staré Česko bez směrnic EU :)
Turistický ráj pak pro chození po zříceninách a naučných stezkách. My objevily v pláštěnkách Krasíkov s vyhlídkou a s navazující naučnou stezkou Hadovka až na Ovčí vrch a pod Krasíkovem jsme si pohladili jelena v areálu, kde je mýdlárna a sýrárna a zoopark hned u silnice z Kokašic. Po větších snahách jsme objevily i skvost zříceniny Gutštejn (navigace ho zapírá, mapy matou a tak prostě jeďte do Konstantinových Lázní, pak směr Okrouhlé Hradiště a pak se držte hnědých směrovek), protože ten stojí za hřích i naučnou stezku Šipín od něj jdoucí. Když se naopak vydáte od Areálu Bezdružice 6 km na druhou stranu, projdete si krásné městečko Úterý s hrázděnými stavbami, které si oblíbili filmaři, např. se zde natáčela Zdivočelá země. Když přijdete včas dopoledne, dokonce tu koupíte turistickou známku. Známkových míst je v okolí mnoho, ovšem koupit nejdou skoro nikde, tedy, pokud je sbíráte, na místech si nafoťte důkaz, že jste tam byli, a nechte si je poslat dodatečně poštou :)
Jakmile dostanete hlad, všechny cesty Vás zavedou do Dolních Polžic do pizzerie Kryštof Harant (jak jinak, že). Protože třeba pod Krasíkovem si dáte jen u jelenů rychlé občerstvení o okýnka, něco jako utopence – to třeba není pro děti. Z nouze ctnost! Je to široko daleko skoro jediná hospoda, každopádně výtečná. Psi tam smějí bez problému, na zahradě je hřiště pro děti a vaří úžasně. My jsme si to tam oblíbily tak, že jsme se tam druhý den vrátily i ze vzdálenějšího města na oběd. Vedle pizzerie (na některých směrovkách označovaná jako Café Kryštof Harant – nenechte se zmýlit, obé jedno jest) je lanový park, kde se můžete vyřádit trochu adrenalinově, i když není největší.
Odjíždím z Bezdružicka konečně malinko moudřejší, proč je tento kraj hezký a neoprávněně turisticky opomenutý. Kde je to takové domácí a sousedské, lidé milí. I když jich moc nepotkáte na náměstí v Bezdružicích. Kraj, kde je rekreací hlavně příroda – lesy a zříceniny, a ty i pro bivak přes noc u ohně pod širákem.
Martina Pupcsiková
FB: www.facebook.com/dovolenasepsem (kde je vždy více fotek z reportážních pobytových testů)
databáze ubytování v ČR, kde jsou i psi vítáni