Jeseníky: cesta za nejčistším vzduchem
OBLAST REPORTÁŽE: JESENÍKY
Konečně U řeky
Jeseníky byly díky své vzdálenosti od Středních Čech pro mne neprobádanou oblastí. Slyšela jsem, že jsou krásné, nebo že tam hodně prší, nebo že jsou pohádkově zasněné. Rozhodně jsem je chtěla poznat, ale měla jsem ještě nedávno i hodně starého psa (Zuzi 18 let), který dlouhé cesty autem nesnášel a vyl. Na dlouhou cestu jsem se odhodlávala již 3 roky, konkrétně jsem chtěla poznat Malý rodinný penzion U řeky, který dostal od spokojených hostů certifikát Přátelské ubytování a na který chodí již několik let po sobě jenom dobré reference. Zvědavost mi velela to prověřit osobně. Letos jsem se již dostala k tomu, že jsem vybírala konkrétní data v diáři, už jsem komunikovala o rezervaci, ale nakonec se situace změnila a zase to nevyšlo. A náhle se objevily podzimní prázdniny, manžel si vzal dovolenou alespoň na pár dní a v penzionu měli volno. Jedeme! Přiživována 3 letou zvědavostí.
FOTO-REPORTÁŽ S DETAILNÍM FOCENÍM NAJDETE ZDE
Protože cesta opravdu pár hodin zabere, plníme ještě jeden úkol. Seznámit dceru Idu (7 let) s minerálkou Ida v Náchodě. Čepujeme tedy u prameníku stejnojmennou vodu a chceme se posilnit jídlem v sousedící restauraci hotelu Bonato, který má ocenění v Maurerově výběru. Lepší restauraci na Náchodsku nenajdete, to mi potvrdilo i pár lidí. Hotel najdou spíš znalci. I zde se můžete ubytovat se psem zadarmo, pokud bude Vaší cílovou destinací náchodský region. Bohužel tam bylo tolik lidí o státní svátky, že se na jídlo čekalo hodinu a to jsme při představě další cesty a netrpělivých dětí zrovna nechtěli. Tedy polévka pořešila rychlé jídlo, i když mi bylo dost líto vidět, co nosí okolo k debužírování. Pak jsme si zkracovali cestu přes Polsko s krátkou zastávkou v lázeňském městečku Kudowa-Zdrój. I když je v těchto místech zcela běžná zahraniční turistika, trhy a nebo smažírny ryb, web Dovolena-se-psem.cz se zabývá turistikou českou, tudíž jedeme dál.
Pozdní podzim (stejně jako brzké jaro) neposkytuje často zrovna estetický pohled na krajinu: tak nějak leze ven špína a nedostatky. Pro mě je to vždy méně utěšená krajina, barevnému listí navzdory. O to víc mě pohltil pohled po přiblížení se k Jeseníkům s večerním růžovým nádechem: mír, klid a čistota byla první slova, která mě napadla. Překvapivá čistota hor. A když rozdělím Jeseníky ještě na 2 oficiální části, od Polska se přijíždí do Hrubého Jeseníku, Vidly jsou pak jakousi hranicí do Nízkého Jeseníku. Ten mi přišel ještě hezčí a ještě čistší. Do Karlovic do Malého rodinného penzionu U řeky jsme dojeli před večeří za tmy. Majitel Libor Pavézka nás přišel pozdravit hned k autu. Je a bude to tu hodně osobní.
V dobrých rukách horské služby
Těšili jsme se na pokoj a večeři. Měli jsme rodinný velký pokoj v podkroví, větší pokoj za cenu schodů jsme sami upřednostnili. Starou čubinku vyneseme, mladá si to vyhopsá a děti budou mít prostor k dovádění. Pokoj byl příjemně členitý a čistý, potěšila mě možná maličkost, kterou jsem v mrazivém počasí extra ocenila: čerstvé květy ve váze. Karafiáty byly příjemným bodem přivítání na pokoji, jako pocit, „že na detailu pro hosty záleží“. Vybavení nebylo moderní a nejnovětší, ale to by nevadilo ani s vědomím, že zrovna tento pokoj čeká v zimě rekonstrukce a dole jsou již uskladněny nové postele. I tak se na nich spalo báječně. Koupelna je střízlivě praktická. Oceňuji to, co mi mnohde na hotelech chybí: opravdu velká police v koupelně (skoro nekonečná), bohatá zásoba toaletního papíru, o který nemusíme „žebrat“ když dojde, dostatečné množství ručníků (poprvé jsme nestačili použít všechny nachystané).
Stejná velkorysost pokračuje v kuchyni, kde je potlačen klasický český neduh. Všimli jste si někdy, jak v Česku restauratéři šetří ubrousky na stole? Často jeden přidělený, někdy dokonce půlka (!), nebo miniaturní tvrdé. Prostě málokdy zásobu ubrousků na stole oceníte při pobytu s dětmi a přitom, jak podotýkají i známí ze zahraničí, kteří jsou tímto národním prvkem velmi udiveni, jde o halířové náklady ve vztahu ke spokojenosti hostů. Zde jich je k dispozici volně dostatek. Stejným způsobem dostanete k domácí vařené večeři i bohatě ovoce na stůl, nebo ráno u snídaně sáčky, abyste si mohli namazat svačinu na výlety. Drobnosti? Ale fungují. Spokojenost není mnohdy o velkých gestech, ale o domyšlení opravdových potřeb zákazníka! Malé gesto, které se může vrátit, jako „myslíme to s Vámi dobře“.
Malý rodinný penzion U řeky asi nedostane medaili za nejkrásnější spáru a nejmodernější obkládačky, ale obdrží ocenění za rychlou teplou vodu (a to mě v horské chalupě v podkroví velmi mile překvapilo, žádné odpouštění trubek)! Nevyhrají ani soutěž o doprovodný zábavní program (když pominu milé večerní hovory rad na výlety nebo hraní karet naší dcery s panem majitelem), ale natřou to na plné čáře čerstvým teplým moučníkem k snídani, které každé ráno peče paní domácí (a tím mrkvovým k poslední snídani si u mě hodně zvedla laťku). Jednu malou nesrovnalost bych tedy našla: v takovémto rustikálním prostředí bych očekávala k snídani i klasické máslo místo másla-nemásla Zlatá Hana, které mi sem nesedí.
Pes smí i do restaurace, jen my jsme tam to naše žebradlo ani strašidlo nevodili, jsou radši na pokoji v pelíšku. Tak si nás dobíral Torpédo pana majitele, stejně jako oba kocouři – jeden pomáhal čepovat pivo a druhý s námi snídal na židli. Jasně pochopili, že my máme kočky rádi, prý to není zcela obvyklé.
Za mě jasnou konkurenční výhodou ubytování se zde (a Jeseníky jsou paradoxně nabyté ubytovacími kapacitami) je osoba pana Pavézky. Jste totiž v dobrých rukách starousedlíka, který pracoval asi 20 let jako horská služba. Hory zná dokonale a umí Vám poradit a popovídat přesně podle počasí, které se venku chystá. Dneska chcete na Praděd? Fajn, zaparkujte tam a tam, bude vás to stát tolik a tolik, a pak se vydejte po modré se žlutou a až se budou oddělovat, nejděte tu hezčí žlutou podle vody, ale modrou, protože ta dneska bude méně klouzat. A měl pravdu! Pejsci tu méně náročnou trasu bez dřevěných lávek také ocení, pokud zrovna netrénujete překážky.
Manžel, který nikdy dopředu neví, kam se mnou vlastně jede, když náhodou jede i on, říkal, že ve snaze vygooglovat na webu informace o místě podzimních prázdnin našel hlavně ódy na pana Pavézku, víc než jakékoliv hodnocení objektu.
Další výhodou pro pejskaře je velká zahrada na konci obce, tedy bezpečné prostředí pro vylítání psů. A včetně možnosti přijet s vodícím psem, protože nevidomí turisté mívají ještě nesnadnější hledání ubytování se psem, aby objekt splnil i jejich podmínky – bezpečné místo na samovenčení psa plus dosažitelnost veřejnou dopravou.
Nejčernější tma
Zahrada je krásná a velká, vede až k řece (to jistě ocení majitelé koupavých psů :)). S ranní námrazou je poetická. V noční tmě je neviditelná. V Jeseníkách totiž není jenom nejčistší vzduch v republice, ale asi i nejčernější a nejtišší tma. Kromě světla nad vchodem, kterému se dá uniknout, již tmu neruší žádné osvětlení ani vzdálené a po pár krocích od domu jste ve tmě, skoro jeskynní. Vidíte černo a slyšíte opravdové ticho. Jděte na pokoj, otevřete okno a spánek Vám ukonejší tekoucí řeka. Zima Vám nebude, topení a kachní peří v peřině to dožene. Dobrou noc.
Pokud chcete při nočním venčení sbírat bobky, určitě s baterkou, protože neuvidíte ani vlastní botu.
Dvakrát na Praděd
Pokud jste v Jeseníkách, je vlastně výlez na Praděd, nejvyšší horu Moravy, de facto povinný. A tedy to bude také místo, kde půjdete štrúdlem lidí jako masovou turistiku. Můžete zvolit různé trasy a metody, jak se dostat na horu. My nejprve zvolili klasický výstup z Karlovy Studánky od parkoviště Hubertus. Celodenní parkování za 70 Kč je přenosné i na jiná parkoviště Karlovy Studánky, třeba pokud byste chtěli později ještě zastavit ve městě v cukrárně.
Cesta po žluté a modré podél říčky Bílá Opava je idylická. Moc se mi líbily efekty kouřícího se lesa, který byl skoro démonický, i když za celým čarováním bylo jen slunečné počasí, které odpařovalo vodu s nacucané kůry a mechu z období předešlých dešťů. Pokud kulisu dotvoří drobné vodopády na horské říčce, není si na co stěžovat.
A protože jsme díky unaveným malým dětem (Stela 3,5 roku) a krátkonohým psům, z nichž jedné čubince bude již 15 let, vzdaly poslední finiš na vrchol a došly jsme „jen“ k chatě Barborka, což bylo za obě cesty nahoru i dolů 12 km přes kořeny, kameny a mosty. Také se noc předtím měnil čas a tedy se dřív stmívalo, tak jsme na chatě Barborka jen počkali asi hodinu na jídlo v přeplněné restauraci, a vydali se pak zase na sestup dolu.
Vrchol Pradědu s rozhlednou jsme tedy museli pokořit až druhý den, kdy jsme se přiblížili masňácky z parkoviště Hvězda (opět parkování za 70 Kč na den, nebo ve stejných intervalech jako jede autobus „v celou“ se zvedá i závora pro auta, ovšem nahoře se parkuje již za cca 400 Kč) autobusem na Ovčárnu. Bus je beze zbytku přeplněný, ovšem s velkou ochotou řidičů naložit celou frontu, včetně psů bez košíků a mimina v kočárkách, abychom pak již ne po lesní stezce, ale po asfaltové široké cestě došly na zasněženou a větrnou špičku Pradědu.
Na Pradědu je kiosek, kde pořídíte legendární turistickou známku č.1, protože zde celá tradice dřevěných koleček začala. Můžete se vyvézt výtahem až na rozhlednu (vysílač), a to i se psy bez problému. Nahoře je pak s trochou přízně počasí vidět z nejvyšší hory Moravy až na nejvyšší horu Česka, na Sněžku.
Nazpátek pak můžete po svých (ale obezřetně na autobusy), nebo chytit bus na cestu zpět, vždy „v půl“. Na Pradědu jsem bohužel ztratila svůj starý drátěný náhubek pro Žofku, tedy nazpátek jela už i ona bez košíku a nikdo nic nenamítal. Jediné, co mě iritovalo, byla absence odpadkových košů z vrcholku až na autobusovou zastávku – skoro celou cestu jsem tedy nesla nevoňavý balíček bez možnosti ho odložit, což mi nepřekáželo tak esteticky, jako prakticky pro chytání dětí a držení psů na vodítku, když kolem začaly frčet tryskovou rychlostí zapůjčené koloběžky shora dolů. Někdy si ty stroje neuvědomovaly, že kromě sněhu podél cest je i led ve stinných zatáčkách.
Lázně polepšené i nepolepšené
Absolutně mě nadchlo lázeňské městečko Karlova Studánka. Krásné, čisté, tiché a plné pejsků. To se obvykle v lázních nevidí. Obvykle se smí vzít v lázních psi do parku a pak už nikam, lázeňské domy zapovězené, max. ubytování někde poblíž. V Karlově Studánce mě tak nadchl nadměrný výskyt psů, že jsme udělali test: šli jsme se dvěma psy do cukrárny přímo v Letních lázních, protože se mi ta budova nejvíc líbila. A nic se nestalo, normálně jsme tam s nimi byli. Pohoda. O to víc se mi Karlova Studánka líbila.
A o to méně se mi líbilo město Lázně Jeseník, kam mě poslala kamarádka, že to nesmím minout, že je to architektonický skvost. Skvost možná (i když Karlova Studánka se mi líbila víc), ale pes nesměl vystoupit ani na parkovišti, v celém městě zákaz vodění psů i na vodítku, ani na louku k lesu. Všude přeškrtané cedule. Potkala jsem tedy 4 odvážlivce, ale byli vystavěni reakcím „že by tedy neměli, že je to město pro alergiky“. Respektuji to, i když mi není zcela jasné, proč by nemohl být alergik spolu se psem třeba v lázeňském lese. A přijde mi pokrytecké, že zároveň se tam nikde nesmí kouřit, ani venku, ale k tomu je město shovívavější a třeba v restauracích jen tak kolem oběda .... V tomto pokryteckém lázeňském městečku byla ještě jedna zajímavost: z lázeňské louky (s cedulí proti psům) byl výhled na Praděd. Na prosluněné louce se opalovali lidé v šortkách a dívali se na zasněženou špičku hory.
Když jsme odjížděli z Karlovic zrovna o státní svátek, zastavili jsme se ještě v nejstarším domě z roku 1600, kde je muzeum Kosárna. Psi byli v autě (nebo mohli být uvázáni na zahradě) asi 40 minut prohlídky, na prohlídku statku již směli. Ten den byl i náhodou vstup zadarmo. Škoda, že jsme nestihli ještě výlet k přečerpávací stanici Dlouhé Stráně, která tvoří oko Jeseníků. Příště.
Jeseníky jsou opravdu krásné a čisté, milé a přátelské a až na výjimky plné psů. Je jich hodně na túrách, kluci honí na hřišti mičudu i s labradorem, holky drandí na bruslích se psem na vodítku. Tak nějak sem na většině míst i pes patří. A to bylo milé zjištění.
A ubytování u Pavézků v Malém rodinném penzionu U řeky? Na konci pobytu mohu říct, že je velmi osobní, i když jsme se předtím neznali. Hodnoty mají srovnané jinak, než že host je „jen“ zdroj příjmu. Jednu věc jsem si chtěla nechat pro sebe, ale je fér to říct: pan Pavézka se staral tak, že jsem nemohla uvěřit, že se den předtím vrátil z nemocnice. A až se půjdete projít přes zahradu k řece a minete kapličku pro Terezku, pochopíte možná víc a budete si jich hodně vážit: jenom za to, jací jsou. Přeji jim upřímně, aby neztráceli elán ještě spoustu let. Možná že kolem jsou hoteliéři mladí marketingoví dravci, ale zde myslí na Vás. Škoda, že jsme na dlouhou dobu poslední hosté, že lidé ještě odolávají kouzlu hor podzimních a jarních. Nejistota počasí mimo sezónu? To je relativní, kolikrát jsme v listopadu nebo březnu zažila slunečnější dny než o letní prázdniny. A když už přeci jen udeří nepřízeň deště, stále se dá zalézt ke kamnům do nekuřácké hospůdky a třeba i jen koukat na obrázky tamní malé vesnické ART galerie, kde podstoupíte riziko, že zajdete na pivo a bude to to nejdražší pivo, protože k němu přibalíte i obraz - jako sousedi u vedlejšího stolu.
Martina Pupcsiková
FB: www.facebook.com/dovolenasepsem (kde je vždy více fotek z reportážních pobytových testů)
databáze ubytování v ČR, kde jsou i psi vítáni