Toulání Toulavou
OBLAST REPORTÁŽE: TOULAVA / JIHOČESKÉ RYBNÍKY
Pronájem Řevnov jsem si vyhlídla ihned, jak se přihlásili do databáze Dovolena-se-psem.cz. Fotografie ubytování byly neskutečně krásné a to mne vždy láká zjistit, jaké je to tam opravdu. Dobré fotky číhají v mnoha katalozích a já si takové místo ráda nafotím sama. Navíc jsem zrovinka pomýšlela na probádání oblasti Toulava v okolí Tábora a tak mi to hrálo do karet. Jen jsem nevěděla „kdy“ to stihnu do programu zařadit.
Pak jsem do Toulavy vyrazila na svatého Martina – ale důvod byl jiný. Jela jsem cvičit své poťachtané útulkáče a víkendový kurs byl kousek od Sedlec-Prčice. (viz samostatná foto-reportáž na FB Dovolená se psem v albech). Jenže to nebude probádání oblasti Toulava, jen letmé políbení na tvář, protože výcvik je časově náročný a nikam se neurvu. Kromě dvoru na výcvik psů jsem z Toulavy viděla akorát kulisy cestou v autě a navrch svatomartinskou husu v restauraci. To nestačí.
Začala jsem si posouvat plány na Toulavu na další rok a ejhle, nečekaně jsem začala řešit 3 dny někde mezi vánocemi a Silvestrem, kam vyrazím s dětmi, abych unikla z povinnosti přejídacích návštěv. Obvykle to bývá na hory, což je v zimě logické: bývá tam sníh a možnost zimních radovánek. Řekněme, že pobyty o svátky na horách se ovšem rezervují mnohem dřív než v listopadu J I když letos se mi nakonec nabídla možnost jet o svátky na Šumavu, já jsem se rozhodla jinak: Toulava. Nebude to o lyžování (i když sjezdovka Monínec je asi 20 km), ale o pohodě. Veget. Vezmu i mamku s přítelem.
A přesně k takto (ale nejen) komplikovaným složením osazenstva je ideální pronájem Řevnov. Je to stará vesnická škola, zachráněná nádhernou rekonstrukcí, rozdělená na dvě půlky hlavní chodbou. Každá půlka má samostatný zadní východ na oplocenou zahradu. Ježiši, to je ráj pro pejskaře. Psiska dokonce zatím bez poplatku. V zimě tedy nevyužijete na zahradě gril, domek se zahradní kuchyní, věšák na prádlo a venkovní stoly a lavice. Ale parkování na zahradě už ano J
Ale zpět k tomu poskládání pokojů. Každá půlka má jeden velký apartmán se společnou dobře vybavenou kuchyní. Dobře vybavená znamená, že nikdo nešetřil na spotřebičích, ale dokonce barevně poladil topinkovač, rychlovarku, mikrovlnku a kávovar do červena. Slast pro milovníky krásna. Společná kuchyň se sbíhá ke dvěma dobře odděleným velkým pokojům, každý pro 2-6 osob (včetně patra po schodech) a oba pokoje mají své chodbičky a vlastní sociální zařízení. Moje rodina tedy může být v klidu izolována od babičky a ona od nás (její přítel nemusí pejsky a já mám vážně dva cvokouše) a pak se v klidu potkáme na společné vaření a posezení. Vezeme si raclette na večerní tlachání. A pak si soukromničíme.
Děti po příjezdu do Řevnova vyděsil nápis ŠKOLA. Jsou přece prázdniny, tak co to jako. Ale cedule u vchodu slibuje, že v této škole se nezkouší a neznámkuje. Mne naopak nadchlo od příjezdu úplně všechno. Milý přístup byl již předem v mailu, to mne nepřekvapilo. Ale fakt, že fotky nelhaly, resp. dokonce že skutečnost je hezčí než ty vyšperkované fotografie, mi už malinko vítr z plachet sebral. Nádhera. Koukám se na ceník: ještě větší nádhera. Asi jim jako první své doporučení dám zvednout cenu. A to jsem ještě nikdy nikde nedoporučovala J
Moje oko plesá po zdech, po zemi, po všech koutech – bez chybičky. Za estetičnost tleskám všem detailům: náš pokoj je ve stylu Provance, babiččin je poctivá klasika 20-30.let. Dojímají mne živé rozkvetlé orchideje v pokojích i kuchyni. Ano, ty nízko na stolku přenesu někam výš – tedy v našem pokoji s dětmi a psím autistickým trdlem Špejlou. Také skleněné dekorace na schodech ve spojovací chodbě, která vede k dětské herně, dám v době našeho pobytu na skříň. Za praktičnost pak tleskám celkovému uzpůsobení pokojů a třeba velkému koši se zavíracím víkem v kuchyni. Tedy i tak ho dokázala Špejla shodit a vyžrat, ale jenom jednou. Fajn byly hnědé froté ručníky v chodbě připravené pro psí packy a naše zablátěné potřeby. Protože bylo sněho-pršo-počasí, hodily se. Jako šťoura jsem tedy za 3 dny našla jen jedinou věc k doporučení „co změnit“ (kromě nízké ceny J), a to dát koš k zadnímu vchodu na zahradu pro sebrané psí bobky. Není fajn s nevoňavými sáčky procházet skrz celou budovu do popelnic před barákem.
Když vidím tu nádheru bez chybiček a fakt, že neřeší poplatky za psa a neomezují počet (zatím) a že se k nim chystá třeba tlupa 15ti chrtů, možná by nebylo od věci zvážit nějakou menší kauci na pobyt, vratnou při bezproblémovém předání objektu. Tohle vážně běžně nepíšu.
Paní majitelka nám poradila i s výlety. Plánovali jsme si na druhý den Tábor a muzeum čokolády pro děti. V zimě jsou krátké dny, první den jsme přijeli a za chvíli byla tma. Tak prý je Tábor hezký nasvícený a na další den ať dáme místo města spíš celodenní procházku přes les na zříceninu hradu Borotín. Super nápad, to zní logicky. Večerní Tábor je vážně hezký, muzeum jsme tedy již nestihli do uzavření, ale horká čokoláda v cukrárně to spravila. Pejsky tam vzali.
Druhý den začalo sněžit, tedy spíš sněho-pršet. Nás čekal celodenní výlet na Borotín. Příště si zabalím lepší boty, tentokrát jsem přecenila hezké počasí před odjezdem. Přes pole byl vítr nepříjemný, ale většina cesty šla lesem. Kdybychom nezabloudili, byla by to vlastně krátká procházka – akorát pro děti a fenku Špejlu, která nerada chodí na procházky. Jenže jsme zabloudili. Mobily nám byly k ničemu, ani jednomu nám v lesech u Borotína nenaskočilo GPS a mapa blbla. Asi borotínský trojúhelník. Manévry to byly! Aneb: vpadli jsme do týlu airsofťákům. Zamaskované mužíky jsme viděli až z malé vzdálenosti a určitě z nás neměli radost. Vlastně jsme jim zničili pozice. Když jsem nejprve viděla maskovaného muže s kulometem, připnula jsem si psy, že nechci padnout v boji J Babička byla razantnější a hned si to mastila k muži, kterému definitivně pokazila hru. Chtěla od něj poradit s cestou. Ten ukázal někam na kamaráda, že ten se tu vyzná lépe. Tím kolegiálně odmaskoval dalšího. Mile nám poradil. Pak se vynořili další a další, kupodivu na nás nebyli sprostí, jak bychom si asi zasloužili. My šli na Borotín podle jejich pokynů a oni si dali asi další kolo maskování.
Borotín je krásné místo, se zamrzajícím rybníkem takový pohádkový. V létě tu je i občerstvení ve starém statku, ale mimo sezónu je zavřeno. Došli jsme tedy ještě kiláček do obce, kde jsou dvě restaurace. Ta vzdálenější je prý lepší. Asi ano, ale zrovna zavírali a psiska měla na dveřích přeškrtlou cedulku. Ale i přes to nás vzali na milost, ochotně nám prodloužili otvírací dobu a smečku jsem tam také směla mít. Zázraky se dějí. Prosím pejsky, aby za tuto ochotu sekali latinu jak nikdy před tím.
Na muzeum čokolády, muzeum husitství a další v Táboře jsme si vyhradili čas po odjezdu z penzionu cestou domů. Na seznamu objevování, co všechno určitě nestihneme, máme poutní kostel Klokoty (procházkou z náměstí v Táboře), rozhlednu Hýlačku a na někdy příště Borkovická blata (pohádka Tři bratři a přemýšlím, jak uhlídat Špejlu na cestičkách), historickou železnici z Tábora do Bechyně, Benešou vilu nebo zříceninu Kozí hrádek. Pro delší pobyt v oblasti Toulava může být krásný výlet z Tábora podél řeky Lužnice, Naučná stezka Nadějkovsko nebo kousek za Borotínem vyhlídková trasa Střežimír. Na to bychom ale museli přijet ještě jindy a ideálně o sluneční dny. Naše babi je nadšená ubytováním a chce si hned zarezervovat pobyt na léto na kola. Naráží. Pronájem Řevnov již nabízí na léto jeden týden a jinak léto na rok 2019. Další důkaz, že ceny by zvednout mohli, kdyby chtěli.
Popřeji dokonalým apartmánům spoustu spokojených hostů a je to další místo, kam se chci vracet. Mne láká příjemná mimosezóna jaro nebo podzim, ale uvidíme. Zatím od nás dostávají Certifikát Přátelské ubytování a to bez pochyb, že jim náleží.
VÍCE FOTO Z POBYTU VE FOTO-REPORTÁŽI >> ZDE
Martina Pupcsiková
FB: www.facebook.com/dovolenasepsem (kde je vždy více fotek z reportážních pobytových testů)
databáze ubytování v ČR, kde jsou i psi vítáni